Aplikování liberalismu na ochranu klimatického systému

Podle vědeckého bádání víme, že se klimatický systém neustále mění, a že současná změna je do velké míry ovlivněna lidskou činností zásahy do krajiny a vypouštěním skleníkových plynů do atmosféry.

Nyní se nechci soustředit na téma z pohledu klimatologie, ale politického, ostatně veškerý výzkum je doložen podklady a nemá moc velký význam opakovat základy. Lidé, kteří to nechtějí slyšet, nebudou nikdy problém chápat. Potíž je v tom, že politický postoj k tématu se musí opírat o poznatky, ať už jde o jakýkoliv postoj. Liberalismus není v učení a poznávání omezen, tedy neměl by být... ikdyž někteří si myslí opak.

Má smysl se z pohledu liberalismu o téma zajímat? Myslím, že ano. Dokonce si myslím, že se jedná o velkou výzvu, poněvadž něco takového liberálové neočekávali. Nikde jsem nic nečetl o změnách klimatu ve spojitosti s liberalismem. Někdo už u slov "velká výzva" přestává možná mít chuť dále číst, jenže v tomto článku právě bych rád téma řešil a přitom zachoval respekt k základním svobodám jednotlivce v liberálním smyslu. Není to lehké, protože jednoduše řečeno nám už ujel vlak. Přesto lze aplikovat do klimatické politiky určitý liberální postup, který závisí na úsilí politiků. Že velká většina z nich nic takového nechce ani slyšet, je jasné, neboť by se liberální postup konal dávno.

Liberalismus je filosofický směr pojednávající o svobodě obecně a klade důraz na jednotlivce. Rozlišuje se mnoho svobod, z nichž je také svoboda ovlivňována sílou přírody. Omezení této svobody nemůžeme nějak zamezit, přesto lze určitým způsobem zmírňovat negativní vlivy. To je důležitý poznatek, který však není nový a vědecké dokumenty o zmírňování přímo pojednávají. Jelikož víme o určité lidské příčině, a známe další poznatky vyplývající z výzkumu, mohou i liberálové připustit vážnost problému a následně ho řešit. Liberálové musejí připustit hierarchii svobod. Mělo by ale být zřejmé, že liberální úvaha v aplikování takové politiky musí být ze zásadny rozdílná, než je tomu dnes. V dnešní době totiž politická opatření, přímo či nepřímo, jsou v rozporu se svobodou k jednotlivci.

Přímý rozpor je takový, který jasně dává najevo zakázat výrobek, službu nebo nějakou činnost - a následně nutit něco jiného. Nepřímý rozpor vyplývá z konečného důsledku, např. vyšší daně, regulace a zákazy ovlivňují negativně přirozený volný trh a odráží se to na prosperitu v jednotlivých státech. To do značné míry ovlivní jednotlivce a jeho svoboda je omezena.

Omezena svoboda je však i ve chvíli, kdyby si lidé dělali, co chtějí. Proto i liberálové doporučují pravidla a nabádají se jimi řídit. Změna klimatu není výjimkou, i když identifikace člověka jakož hlavním původcem změn je velice obtížná, ba i nemožná. Přesto na základě vědeckých podkladů je lidská činnost označena jako hlavní faktor působící na klimatický systém. Přesná procenta v tuto chvíli nejsou důležitá, neznáme je a znát je ani nebudeme.

I přes veškeré alarmující zprávy liberální politik by měl prosazovat politiku, při které nedochází ke ztrátě svobod na jednotlivcích. Liberálové mohou připustit kompromis. Je totiž možné i připustit omezení svobod, pokud to vede k posílení svobod do budoucna. Zní to sice moc odvážně, a proto je důležité opatření dělat z jemností a opravdu uvažovat. Neustále analyzovat, zvažovat vhodný postup a diskutovat.

Přizpůsobení se změn je jedna z nejlepších variant. Ostatně i to je obecně nejlépe přijímané optatření z řad veřejnosti a politiků. Též i vědečtí pracovníci tento krok doporučují. Přizpůsobení se změn však dochází automaticky jen do určité míry, proto je potřeba tomu pomoci a vypracovat a plnit plán na zmírnění dopadů. Investovat do adaptačních opatření by se tedy mělo vyplatit, musí se ale na to jít postupně. Je potřeba na tom pracovat dlouhodobě. Mělo by se jednat o širokou škálu opatření, která pomohou lidem a krajině lépe snášet budoucí změny. I v tomto případě se ale musí brát zřetel na státní rozpočet tak, aby nedocházelo k nepřímému rozporu se svobodou k jednotlivci. Od toho právě by měla být ta aplikace liberální politiky, neboť filosofie tohoto politického směru má přímo uvedeno v názvu.

Co se týče přímého rozporu, tak je potřeba nepříjímat žádné takové opatření, které by se vztahovalo ke všem občanům. Každý jednotlivec by měl mít možnost si opatření aplikovat sám, ale zároveň každý jednotlivec musí mít možnost takové opatření nedělat, pokud nechce! Mohu např. uvésti snižování uhlíkové stopy. Snižování uhlíkové stopy v malém měřítku nemůže klimatu pomoci, zároveň aplikované ve velkém měřítku vztahující se na všechny občany omezí zásadním způsobem svobodu jednotlivce. Takové opatření liberální politik nesmí dopustit. A mám na mysli též veškeré zákazy výrobků, služeb a různých činností. Je možné něco nahradit něčím vhodnějším, ale musí probíhat diskuse a dále to analyzovat.

Soustředění na nepřímý rozpor je složitější. Pokud bychom si zakázali veškeré opatření, které omezuje svobodu, nemuseli bychom rovnou problém vůbec řešit. To píši proto, že i lehčí opatření ve své podstatě svobodu omezit musí. Vždy, protože veškeré finanční prostředky se používají na úkor jednotlivců, kteří jsou omezeni tím, že nemohou si pořídit tolik, kolik by si mohli pořídit, kdyby jim je nikdo nevzal. Zní to asi legračně, ale tento princip je důležité si ujasnit, protože pak při aplikaci pochopíme, že musí politici všechno kolem toho dělat s citem.

Při aplikování liberalismu na ochranu klimatického systému automaticky narazíme na další svobodu, která je již dnes ohrožena, svobodu politickou. Politik v současném nastavení pravidel v prostoru Evropy nemůže plnit program tak, aby byl v rozporu se směrnicemi. Politici si ani náhodou nemohou dělat, co chtějí. O všem rozhoduje nadnárodní politika. S tím musí politik v jednotlivém státě souhlasit a  nařízení implementovat do našich dokumentů a jím se řídit. Souhlasit s tím vlastně nemusíme, ale následně budeme potrestáni sankcí. To je velký problém. Politická svoboda je již dnes v Evropě ohrožena. Nově založená politická strana se svou liberální vizí nemůže prosazovat svůj program, byl by totiž v rozporu s představami EU. Při aplikaci liberálního opatření je tedy nutné toto řešit. Při prosazování více svobody je potřeba plně využívat politické svobody. Není-li k dispozici, není možné liberalní myšlenky aplikovat na ochranu klimatu.

Co z toho vyplývá? Nejprve je potřeba zvolnit situaci na politické scéně tak, aby bylo možné zamezit přímý a nepřímý rozpor se svobodou k jednotlivci. Liberální politika může připustit potřebu určitého opatření, nemůže ale v tak velkém měřítku implementovat pravidla, která svobodu jednotlivců vyloženě omezují.

Řešení klimatické politiky v liberálním duchu by bylo následující:

Je nutné mnoho současných opatření rušit a ponechat takové, které je nejméně škodlivé.

Řešení klimatické politiky v liberálním duchu uvedu do jednotlivých bodů. Liberální politika musí řešit dnešní politický problém a následně nabídnout rozumnější variantu.

1. Abychom jsme se citíli jako svobodnější národ, je nezbytně nutné odstraňovat nespravedlivé dotace a minimalizovat je.

2. Je nutné odstranit opatření, která jsou úzce spojené s dotačními programy. Proto by bylo dobré, i mimo jiné, zrušit obchodování s emisními povolenkami.

3. Pokud aplikované opatření levicovou metodou není možné odstranit hned, je nutné se snažit neblahé důsledky takového opatření minimalizovat. Mohu uvésti příklad o státní podpoře obnovitelných zdrojů. Je možné prosazovat střední cestu a umírňovat náklady energetickým mixem. Tato varianta by ale měla být přechodná. Pokud politik nerozhodne o zrušení podpory, nikdy se problém nevyřeší. Liberální politika může pomoci v podpoře nových technologií. Musí se ale udělat veškerá analýza - ekonomická a politická. Zdá se, že podpora učiněna Evropskou politikou byla unáhlená, nebyl zatím prokázán kladný účinek opatření. Celosvětové emise nadále stoupají a nadále zřejmě stoupat budou. Takové opatření je neúčinné a neefektivní, obzvláště, když je nepřímo v zásadním rozporu se svobodou k jednotlivci. Proto by bylo dobré podporu takového opatření omezit, či dokonce časem zrušit.

4. Aplikované opatření musí být konzultováno s odborníky na klimatologii, ekonomii a politologii. Opatření nesmí zvýhodňovat vyvolené skupiny na úkor druhých!

5. Neefektivnějším opatřením zdá se býti dobře propracovaný plán adaptačního opatření. Adaptační opatření však není nástrojem na snížení emisí. Proto musí existovat další, které toto může řešit. Zatím nejvhodnějším opatřením, které je v nepřímém rozporou se svobodou k jednotlivci nejméně, je určený limit, který nesmí zhoršovat ekonomickou situaci. Toto opatření nemůže následovat další a další jiná (kromě adaptace pochopitelně). Opatření musí být o minimálních stanovených limitech, tak, aby koncentrace skleníkových plynů se nezvyšovaly. Postupem s jemností ohledem na ekonomiku je možné postupně pomalinku limit zvyšovat. Bez účasti klíčových států ale není nutné limit zvyšovat příliš. Proto je nutné státům nabídnout přátelskou dohodu v liberálním duchu a musí především pojednávat o svobodě k jednotlivci.

6. Evropská unie se snaží problém řešit. Úlohou EU v klimatické politice by mělo být nyní snižování nákladů vynaložené na tuto problematiku a zvolnit volný trh. Mělo by se zrušit veškeré opatření, která jsou v rozporu se svobodou. Měli bychom se držet plánu adaptačních opatření a ponechat pouze určený stanovený limit na snížení emisí. Takovou možnost by bylo dobré dále prosazovat prostřednictvím zahraniční politiky a jednat s představiteli klíčových zemí. Musí se jednat o přátelské dohody vázané liberální smlouvou, která by měla pojednávat o doporučení adaptace a návrhu minimálního limitu.

Během aplikování takového plánu na zmírnění dopadů se musí sledovat postup, přičemž je zapotřebí liberální myšlenky zakomponovávat do všech větví politického spektra, tak, aby bylo možné ve výjimečným případech riskovat při navýšení limitů. Pokud dochází k socializaci v jiných sférách (v jiných politických odvětvích), o to pak se liberální opatření na ochranu klimatu dělá obtížněji. Dochází k mnohem citlivějším zásahům do svobod jednotlivců obecně.

Dále musí existovat plán o liberalizaci jednotlivých států. V horším případě se to dá řešit společnou politikou EU, a v lepším případě se osamostatnit a obnovit suverenitu států. Závislý a nesvobodný stát nemůže provádět liberální politiku a nelze tak ani provést aplikaci liberalismu na ochranu klimatu.

Já jako liberál tedy mám zájem problém řešit, ale zároveň mojí hlavní prioritou je respektování svobody jednotlivce.

Byl jsem i trošku inspirován knihou "Liberální ekonomie, Kořeny euroamerické civilizace", z které jsem převzal několik slovních spojení.