Socialismus mnoha tváří

17. si budeme opět připomínat "Den boje za svobodu". Dovoluji si na toto téma přidat také příspěvek, protože mám pocit, že se o současném politickém stavu se souvislostí pádu komunistického řežimu hovoří jednostranně.

Nemám v úmyslu vzpomínat a psát o revoluci, spíše mám potřebu se vyjádřit k dnešnímu stavu. Nejdříve bych rád zdůraznil, že kritika levicového politického směru se výhradně má spíše týkat politiků. To je proto, že na politické scéně lze s velkou mírou odvahy rozlišovat dobro a zlo a následně celkový status onálepkovat - buď podle ideií nebo podle jiných dalších faktorů - tzv. rozbor politické situace. U nepollitické veřejnosti to jde ztěžka, tam rozhoduje politická vzdělanost a výběr z možností. Pokud politici se nesnaží občany politicky vzdělávat, pak je status veřejnosti ve vzdělanosti nízký. Myslím si, že je to záměr. To už ale patří k tomu rozboru.

Rozbor politické situace z mého pohledu je následující. Politici mají v oblibě zneužívat situace a trpké období komunistického režimu není výjimkou. Socialismus může mít mnoho tváří. Oproti minula máme větší výběr z politických stran, jenže, bohužel, se jedná hlavně o konkurenci v podstatě jednoho politického směru - levicového. To se jen tak asi neuzná. Jednoduché to ale tak není, protože se k tomu hlavně připletla také politická anarchie, která má výlučně efekt směřovat do leva. Anarchie není levicový směr, potíž je v tom, že následky takové různé nepolitiky a politiky se odráží od momentálního vývoje. Podle mě jedině liberalismus může politiku nasměrovat do prava. Liberalismus je však velice komplikovaný politický směr, který vyžaduje základní postupy. Dá se velice snadno pochopit, že pro politiky tento směr je nepohodlný, který nemůže v krátkém období přinést žádné body. Proto se od toho opustilo a nyní tu máme směsici levice s anarchií. Něco na způsob kombinace levicové politiky s nepolitikou. Jak jsem výše uvedl. Aby se mohla dělat i pravicová politika, je potřeba veřejnost alespoň obecně politicky vzdělávat, potom by se politický bod najednou vnímal v jiném smyslu.

Ve sdělovacích prostředcích se hovoří o tom, co se neudělalo dobře a co se dalo udělat lépe. Často slýcháváme nesmyslné kritické připomínky na kupónovou privatizaci. Problémem ve skutečnosti byl katastrofální důsledek socialismu. Socialismus je velice agresivní, který dokáže záměrně manipulovat s lidskou myslí. Tím můžeme být svědky v každodenním životě. Socialisté se dokázali bez problémů zabydlet v novém liberálním prostředí, v němž naplno využívají veškeré prostředky na ovládání početné skupiny obyvatelstva. (Především mám na mysli mediální hrátky.) Pro ně je velice výhodné vnutit představu o konci socialismu, který se už nemůže vrátit. Postupují opravdu chytře. Snaží se např. útočit na tradiční českou Komunistickou stranu a zakázat ji. To dělá dojem, že proti socialismu bojují, ve skutečnosti se snaží vytlačit ze hry konkurenci s podobnými rysy politického programu. Socialisté zkrátka zneužívají začátky liberalismu ve svůj prospěch.

Na otázku "Co se neudělalo dobře a co se dalo udělat lépe?" lze odpovědět celkem jednoduše. Bez politického vzdělání, jak obecného, tak liberálního, nelze se touto otázkou zabývat. Obávám se, že u nás je politická vzdělanost nízká, proto zřejmě se u nás dějí nelogické stávky, a proto se neustále motáme kolem populistických témat. Vzpomeňme si, jaký u nás dostal "výprask" Václav Klaus, skutečný liberální politik. S absencí politické gramotnosti nemůžeme naplnit politický potenciál.